Spisovatel, novinář, scenárista, autor kriminálních a společenských románů, které všechny vydalo nakladatelství Šulc - Švarc:

Vekslák
Malý český bordel (Vekslák 2)
A po nás potopa (Vekslák 3)
Válka policajtů
Pouť
Jen jednou dostat šanci
Karneval trpaslíků
Poslední soud
Berunky
Power-play
Reportér
Městečko jako malované
Muž na prodej
Bodyguard
Dohazovač
Agentura
Vyjednávač



O Pavlu Frýbortovi

Romány Pavla Frýborta se vždycky dostaly na žebříček nejprodávanějších knih, protože jsou čtivé, napínavé, s překvapivými zápletkami, tajemstvím a dobrou psychologií postav. Frýbortovi hrdinové žijí současností jako my a vyjadřují se o ní otevřeněji, než je obvyklé, hlavně proto, že je k tomu nutí mezní situace, do nichž je autor přivádí. Knihy Pavla Frýborta vydává již řadu let nakladatelství Šulc - Švarc, pro které po prvotinách Pouť a Jen jednou dostat šanci a po úspěchu předlistopadových knih Vekslák a Power-play napsal třináct románů: Malý český bordel, A po nás potopa, Válka policajtů s hlavním hrdinou Michalem Najmanem, Poslední soud, Berunky, Bodyguard a Dohazovač s detektivem Honzou Jarešem, Reportér, Městečko jako malované a Muž na prodej s novinářem Petrem Rybářem, předvolební maloměstskou satiru Karneval trpaslíků a romány Agentura a Vyjednávač, ve kterých vystupuje Bebe, expert na public relations a režisér ohromujících událostí.
Posledním románem Pavla Frýborta zůstane Vyjednávač. Prostupuje jím od začátku až do konce zvláštní krétská atmosféra, zkoncentrovaná například do jediného odstavce: "Pak jsme jen seděli, dopíjeli zbytek vína a kochali se krásným, teplým večerem, plným vůní moře, kytek, stromů a kouře z grilů, dívali jsme se na opálené i ještě bílé turisty korzující uličkou, kde jsme seděli, na děti, jak se mazlí se skotačivým kůzlátkem, které majitel choval pro zábavu a které, až bude po sezoně a ono doroste, skončí v klobáskách, ale ještě to neví a tak je plné radosti ze života. My taky naštěstí nevíme, co skrývá budoucnost."


Kdo bude hlídat samotné hlídače?
Iuvenalis, Satiry
Oblíbený Frýbortův verš z Iuvenaliových satir charakterizuje jeden společný rys jeho románů: ať už psal o dobrodruzích, detektivech, zločincích, bodyguardech, podvodnících, agentech, novinářích, podnikatelích, šlechtě, politicích nebo lidech spokojených s obyčejným životem, vždy se v pozadí jeho příběhů mihla obava, že horliví ochránci spravedlnosti, pravdy a morálky hřeší na to, že pod svícnem bývá tma. To zdůrazňoval i ve svých rozhovorech, ze kterých vybíráme další názory a myšlenky, přibližující jeho romanopiseckou filozofii.

O nakladateli
"Pro spisovatele je nakladatel jediný a nejdůležitější partner, na kterém je dost závislý. Buď jsou naše vztahy oboustranně ideální anebo... nebo to může být doslova boj o život, o existenci. Já měl štěstí, že jsem hned po devadesátém roce navázal kontakt s nakladatelstvím Šulc - Švarc a že jsem nikdy nepodlehl žádným zdánlivě výhodnějším lákáním - pozdější nářky mnoha mých přátel z této branže mi daly za pravdu. Sliby se slibují a blázni se radují, že ano. Ideální vztah autor - nakladatel je takový, že spisovatel se může spolehnout na to, že jeho produkt se na světě objeví v podobě, za kterou s nemusí stydět, a nakladatel má jistotu, že to, co vydal, mu neudělá hanbu."

O románových postavách
"Každý hrdina musí být z jiného těsta. Hlavní postava - zvlášť když používám ich formy - je nositelem děje, jejíma očima příběh vyprávím. Amorální vekslák Michal Najman vidí svět a události jinak nežli fanatik práva Honza Jareš anebo reportér Rybář, který si hraje na intelektuála. Jakmile si vymyslím příběh, musím začít hledat postavu, která ho na svých bedrech ponese tak, aby nedošlo hned na začátku ke kolapsu: jestliže protagonistovi nesedne jako dobře střižený oblek, všechno se po pár desítkách stran zhroutí."

O literárním úspěchu
"Autor je vždycky spokojený, když vidí, že jeho kniha má úspěch, to znamená, že se prodává, a tudíž čte. Při dnešních cenách knih totiž předpokládám, že člověk, který za ni vydá kolem dvou set korun, ji nekupuje jen proto, aby si ji pietně uložil do knihovny jako dekoraci. No a protože jsem přiměřeně ješitný, dělalo mi dobře, že jsem řadu týdnů figuroval na žebříčcích nejprodávanějších knih."

O humoru
"Humor je způsob, jak tenhle svět přežít. Kdybychom se nedokázali smát sami sobě a těm šílenostem, které nás obklopují, tak jsme všichni dohromady v Bohnicích. A věřte, že blázni se moc nesmějí: trpí daleko víc nežli ti, kteří se vědomě vysmívají celému globálnímu absurdistánu kolem sebe."

O bohatých a chudých
"Jareš bohatým jejich desetimiliony nezávidí, spíš je lituje. Nechci ale hlásat žádnou filozofii chudoby: být chudý není nic příjemného. Stejně tak si ale nemyslím - a pár takových lidí jsem potkal - že velké peníze a moc jsou zárukou štěstí. Ostatně chudoba a bohatství jsou velice relativní pojmy. Pro černocha v africké zemi zmítané bratrovražednými kmenovými válkami je životní úroveň jeho amerického bratra žijícího ze sociální podpory nedostižným snem, zatímco nezaměstnaný Afroameričan se právem ve své zemi považuje za parvenu. Lidé v dnešních "barokních" zbohatlických vilách, obklopených vysokými ploty a odříznutých od okolního světa, se možná cítí spokojení, protože ukazují světu, na co mají: přeju jim to (pokud si na to nenakradli), ale nezávidím. Dávám přednost životu mezi přáteli, které si nevybírám podle toho, jak vysoké konto a postavení mají, ale podle toho, jestli je mám rád."

O současnosti
"Každý den čtu noviny, ráno si prohlížím internet a občas se dívám i na zpravodajství v televizi. Není obtížné předvídat, co se může, přesněji řečeno musí dít. Potíž je jenom v tom, že v posledních letech zjišťuji, že nemám dost fantazie. Život v České republice je daleko barvitější: alespoň pokud jde o politiku, zločin a vůbec celou tu žumpu, do které jsme spadli. Kdysi jsem se obával některé příběhy psát, protože jsem měl ověřeno, že co napíšu, to se bude dít. Teď už z toho strach nemám, jak říkám, mám chudou fantazii. Jenom se mi do jistých témat nechce pouštět - vytvořil jsem si totiž virtuální svět a rád bych, aby fungoval podle pravidel, která jsou sice drsná, ale přece jenom řádnější nežli ve světě reálném."

O štěstí
"Kdybych měl recept na štěstí, tak bych jej vydal jako příručku, jako takovou kuchařku, a protože by to byl absolutní světový bestseler, měl bych do konce života vystaráno. Myslím si, že pojem štěstí je pro každého jiný. Někdo za štěstí považuje veliký majetek, jiný slávu, jiný zase lásku, rodinnou harmonii, zdraví, šťastné děti. To druhé je na rozdíl od peněz, slávy a moci trvanlivější. Každý však jsme jiný a každý máme jiný hodnotový žebříček. Nikdo, kdo si klade nesplnitelné cíle, pak štěstí, což je podle mne kromě jiného pocit vnitřní vyrovnanosti, nedosáhne."